Ahoj!
Na úvod bych vám chtěla představit mě a dva mé kamarády, se kterými jsme se rozhodli založit tyto stránky:
  • Charlie- bude se pod své příspěvky podepisovat /CH/
  • Andy- její podpis bude /A/
  • a já se jmenuji Zuzana a u mých děl bude značka /Z/
Už z názvu blogu jste pravděpodobně pochopili, že se budeme věnovat básním, příběhům a povídkám.
Vzniklo to vlastně úplnou náhodou, jak už to tak bývá. První zmíněný admin Charlie nás s druhou blogerkou Andy vzal na jeden seminář o poezii. Zde nám nějaký pan profesor, který se poezií zabývá, přednášel životopisy "slavných" básníků a umělců, o nichž nikdo z přítomných nevěděl, že existují (nebo existovali) a nakonec nám předčítal ukázky z jejich děl. Tehdy jsem polousínajíc nudou šťouchla do Charlieho a sarkasticky pronesla, že "tohle bych po třech panácích zvládla taky!" A tak vznikla naše sázka.
Rozhodli jsme se všichni tři otestovat pravdivost mého tvrzení a když jsme odcházeli z hospůdky, nesli jsme v ruce cár papíru s načmáraným textem.
Od té doby nás to baví a někteří z nás už dovedli psaní k takové dokonalosti, že to zvládnou i střízliví!
Tak snad se naše texty budou líbit i vám a možná trochu pobaví, zabaví.. Hlavně neunudí.
(Nejsme žádní spisovatelé, jen nadšení aktivisti.) :)

Vánoční

5. června 2013 v 21:56 | /Z/ |  Básně
(Vyhrabala jsem ji z letošních Vánoc a do příštích bych ji zase stihla zahrabat, takže to sem dávám raději pozdě, ale přece!)
:)

Padají tiše sněhové vločky,
za první druhá, společně tají,
jak dotknou se země, hned umírají.

Před domem bílý sněhulák..
stál by tam, kdyby nasněžilo,
roztáté vločky jsou vše, co z něj zbylo.

Smrt číhá všude i o Vánocích,
skrývá se v každé věci, co žije,
co roste a dozrává, pak také shnije...
 

Severus

30. května 2013 v 15:02 | /A/ |  Erotické povídky
Utahuješ pásek, kterým mam svázaný ruce a na tvym čele se objevuje ta povědomá vráska sebezapření.
Snažíš se být tak krutý, jak jen to jde, ale uvnitř jsi měkčí než já. Ale jak moc hluboko uvnitř? Dost, abys to nikdy nedal najevo. Dost, abys sám před sebou nikdy nepřiznal, že máš taky city. Ne. Záleží nám jenom na těle toho druhýho. Na tvym dokonalym, štíhlym těle a svalnatejch pažích, se kterejma dokážeš divy. Na tvejch dlouhejch hubenejch prstech...
Přitiskneš svoje rty k mýmu krku a pomalu ho ožďubuješ, zatímco tvoje neposedná ruka se vrtá v mejch kalhotkách. Au! Kousnul jsi mě! Odtáhneš hlavu a ušklíbneš se. Za chvíli už zase pokračuješ, ale tentokrát máš pusu níž. Snažíš se tak vehementně, že ti prasknul strup na dolním rtu, kterej máš čirou náhodou díky mně. A teď z něj padají kapičky krve, který zůstavaj na mym břiše. Studí to.
Ale já nemůžu mluvit, protože mám v puse šátek. Snad je to lepší, když mlčim.
Takže jenom nehybně ležim a nechávám tě dělat si se mnou, co chceš. Nechávám tvoje černý vlnitý vlasy přejíždět po mejch bocích a šimrat je. Nechávám tvoje nohy drtit kůstky svejch chodidel.
Cítim vůni tvýho těla a nasávám jí každym douškem. Hoříš čim dál víc. Při doteku tvý brady mě to pálí.
Až tahle noc skončí, zase zchladneš a já taky. Ráno nebudou žádný jména, jen ty a já. Až se probudim, zase tě uvidim sedět zády ke mně na kraji postele s loktama opřenejma o kolena. A budu naprosto zoufalá, protože nebudu chápat.. nic.. S každym probuzenim odcházíme pozdějš. Už se nevytrácíme v noci. Každej zvlášť. Děsí mě, že možná jednou budem odcházet spolu... Děsí mě, že to možná chci..

Motýli

30. května 2013 v 13:14 | /Ch/ |  Básně

Jsou krásní v lesku nového jitra
a někdy na oknech sedají,
barvy ukryli do hloubi nitra,
ony však na křídlech zázemí hledají.

Mluví zvláštní němou řečí,
v poledne rozsvicejí louky,
spočinou jenom v nebezpečí,
s křídly andělů a těly brouky.

Létají, bloudí širým světem,
naleznou jenom další cesty,
živí se sladce medovým květem,
putují zeměmi, cestují městy.

Večer, když konečně zhasne nebe,
usednou bez dechu na roh stolu,
ucítí chlad, tělo je zebe,
najednou padají, padají dolů.

Dopadnou na zem, pohlédnou vzhůru,
uslyší hlas, co vychází z plic:
"Zabij ji, sakra, tu odpornou můru!"
a než se nadějí, necítí nic.

Jsou krásní při západu slunce,
ale když zhasne, zšednou jim křídla,
a jak se vytratí zlato na korunce,
z barevných motýlů stanou se šídla.
 


Povídka na dobrou noc

30. května 2013 v 0:18 | /A/ |  Erotické povídky
Včera v noci jsme se zase zamkli v koupelně..
Naši přijeli na návštěvu a zůstali u nás přes noc, což se dalo čekat. Vždycky zničehonic zazvoní v půl sedmé a nakvartírujou se dovnitř. Táta si zapne televizi na sportovním kanálu a předstírá, že nás neposloucá, zatímco mě máma zatáhne do kuchyně pod záminkou, že mi pomůže připravit něco na zub a tam se mnou probere všechna ta veledůležitá témata, o kterých si snad čte v magazínu "Žena a život menopauza". A najednou je čtvrt na deset, venku tma jako v pytli a to už šeroslepý táta nikam jet nemůže. Takže si máma sama nabídne, že u mě mohou přespat.
Ale dnes jsem se jich zbavila co nejrychleji. Odešla jsem, ukázajíc jim, kde mají rozestlané postele. Ani jsem nelhala, když jsem říkala, že mi padají víčka únavou. Ale to se stává každý večer. A já vím, kdo mě probere.
Už na mě trpělivě čekal. Když jsem za sebou zabouchla dveře a otočila se na něj, zachvěla jsem se. Stál tam a.. Přidřepla jsem si, uchopila, co jsem měla a strčila to do pusy. Bylo to tak krásně vlhké a dřelo to při pohybech v mých ústech. Dovnitř a ven, dovnitř a ven.. Čím dál tím víc bílé lepkavé hmoty mi zůstávalo na zubech a kolem pusy. Trochu jsem jí spolkla, abych zjistila, jak to chutná. Brrr.. Už to znovu neudělám. Nebo možná ještě trochu. Vím, že to není asi moc zdravé, ale je to vzrušující. Dělám to pořád.
Teprve teď jsem se přistihla, že mám celou dobu mírně přivřené oči. Pomalu jsem je otevřela. Cítila jsem, že už bude konec. Pohybovala jsem tím.. předmětem.. ve svých ústech víc a víc rychleji, až mě bolela ruka. Áááá, konec! Ano!
Vytáhla jsem to a usmála se, abych protáhla svaly obličeje.
Zatřepala jsem tím, abych oklepala tekutinu a pozvolna jsem vstala.
Uklidila jsem kartáček zpět do kelímku a s velkým uspokojením si šla lehnout.

Úvod

29. května 2013 v 22:38 |  Úvod
Ahoj!
Na úvod bych vám chtěla představit mě a dva mé kamarády, se kterými jsme se rozhodli založit tyto stránky:
  • Charlie- bude se pod své příspěvky podepisovat /CH/
  • Andy- její podpis bude /A/
  • a já se jmenuji Zuzana a u mých děl bude značka /Z/
Už z názvu blogu jste pravděpodobně pochopili, že se budeme věnovat básním, příběhům a povídkám.
Vzniklo to vlastně úplnou náhodou, jak už to tak bývá. První zmíněný admin Charlie nás s druhou blogerkou Andy vzal na jeden seminář o poezii. Zde nám nějaký pan profesor, který se poezií zabývá, přednášel životopisy "slavných" básníků a umělců, o nichž nikdo z přítomných nevěděl, že existují (nebo existovali) a nakonec nám předčítal ukázky z jejich děl. Tehdy jsem polousínajíc nudou šťouchla do Charlieho a sarkasticky pronesla, že "tohle bych po třech panácích zvládla taky!" A tak vznikla naše sázka.
Rozhodli jsme se všichni tři otestovat pravdivost mého tvrzení a když jsme odcházeli z hospůdky, nesli jsme v ruce cár papíru s načmáraným textem.
Od té doby nás to baví a někteří z nás už dovedli psaní k takové dokonalosti, že to zvládnou i střízliví!
Tak snad se naše texty budou líbit i vám a možná trochu pobaví, zabaví.. Hlavně neunudí.
(Nejsme žádní spisovatelé, jen nadšení aktivisti.) :)

Kam dál